Historie

Klinika pracovního lékařství vznikla z původního ordinariátu při I. interní klinice v roce 1976, nesla název Klinika nemocí z povolání a byla prvním zařízením svého druhu na severní Moravě. Založil ji doc. MUDr. Metoděj Barbořík, CSc., který byl také jejím prvním přednostou. V té době měla klinika 30 lůžek a zabezpečovala klinickou pracovně lékařskou péči v plném rozsahu s širokou návazností na pracoviště terénních, tzv. závodních lékařů, i na samotná pracoviště postižených a na hygienickou službu. Výhodou bylo široké zázemí fakultní nemocnice, které mezioborové zaměření pracovního lékařství vyžaduje. Současně sloužila klinika k výchově studentů lékařství a k postgraduální výchově specialistů a byla také vědeckým pracovištěm.

V této započaté praxi pokračovala po smrti doc. Barboříka od roku 1982 i jeho nástupkyně doc. MUDr. Jarmila Fialová, CSc., která přispěla zvláště k vybavení kliniky potřebnou přístrojovou technikou a k zavedení nových diagnostických a léčebných metod (pletysmografie, vakuumkompresivní terapie, reexpoziční testy na pracovišti postižených, terapie nemocí ovlivňovaných prací).

Pracoviště v průběhu let změnilo název, Klinika pracovního lékařství lépe vystihuje jeho náplň. Nezabývá se totiž pouze diagnostikou a léčbou nemocí z povolání, ale kompletní klinickou pracovně lékařskou problematikou včetně závodní preventivní péče a programů podpory zdraví. V roce 2002 byla pověřena vedením kliniky MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D. Klinika se stala iniciátorem celoživotního vzdělávání zdravotních sester v oboru pracovního lékařství.

Osobnosti kliniky

doc. MUDr. Metoděj Barbořík, CSc.

Doc. MUDr. Metoděj Barbořík, CSc. se narodil 5. července 1920. Ve Fakultní nemocnici Olomouc působil od r. 1951 až do svého předčasného úmrtí způsobeného vážnou nemocí v r. 1982. Již v počátcích své lékařské dráhy se věnoval nemocem z povolání, nejprve vedl poradnu s touto problematikou, později byl vedoucím lékařem ordinariátu. Vypracoval se na předního odborníka v oboru nemocí z povolání. S obrovskou energií objížděl závody a rozvinul prevenci nemocí z povolání a závodní preventivní péči v okresech Olomouc, Přerov a Šumperk. Do zahraniční literatury se zapsal svými pracemi o poškození plic z tvrdokovů, studie o metabolismu kobaltu a wolframu mají ve světovém písemnictví prioritu. Cenné jsou práce o difuzní aspergilóze, mezi prvními se zabýval problematikou práce při silážování a jako jeden z prvních upozornil na zdraví škodlivý vliv svařování elektrickým obloukem. Vysoce je hodnocena také jeho pedagogická, přednášková a oponentská činnost. V roce 1976 docílil doc. MUDr. Barbořík, CSc. zřízení Kliniky nemocí z povolání a stal se jejím prvním přednostou. Pracovníci kliniky i spolupracujících pracovišť různého charakteru a zaměření vzpomínají na pana docenta Barboříka s velkou vděčností a úctou pro jeho kvality odborné, pedagogické a lidské.

doc. MUDr. Jarmila Fialová, CSc.

Doc. MUDr. Jarmila Fialová, CSc. promovala v roce 1961 na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci nastoupila na I. interní kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, odkud přešla v roce 1976 jako zástupkyně přednosty na nově založenou kliniku nemocí z povolání v Olomouci vedenou doc. MUDr. Metodějem Barboříkem, CSc. Po jeho úmrtí v roce 1982 vedla kliniku jako zástupkyně přednosty pro léčebně preventivní péči, později jako pověřená přednostka. V roce 1987 obhájila kandidátskou dizertační práci a v roce 1990 byla jmenována přednostkou kliniky již jako docentka. Své úsilí zaměřila na odborné proškolení personálu a materiální a přístrojové vybavení kliniky, jejím cílem se stala i reorganizace výuky oboru pracovní lékařství. Na začátku devadesátých let iniciovala přeměnu Kliniky nemocí z povolání na Kliniku pracovního lékařství s rozšířením okruhu působnosti zejména v oblasti závodní preventivní péče. Vydala první výukové materiály v oboru v Olomouci a spolupodílela se spoluautorsky i na celostátních učebnicích. Ve své vědecké a publikační činnosti se věnovala nejprve profesionální virové hepatitidě a iniciovala odškodňování virové hepatitidy typu C. Několik publikací věnovala exogenní alergické alveolitidě. Dalším zájmovým oborem byly pneumokoniózy, především onemocnění z azbestu, kaolinu a z oxidu titaničitého. Zabývala se také onemocněními z vibrací a z nadměrné jednostranné zátěže, zejména úžinovými syndromy a možnostmi jejich léčby. Ohlas v zahraničí měly také práce o osteoporóze z vibrací a sdělení o CDT, která přispívají k diferenciální diagnostice neuropatií. V roce 2002 předala vedení kliniky své žačce, MUDr. Marii Nakládalové, Ph.D., která se v roce 2006 habilitovala. V r. 2006 jí bylo při příležitosti životního jubilea uděleno čestné členství Společnosti nemocí z povolání ČLS JEP.